Prázdniny - den 8.

Vstanu a místo, abych viděl strop tělocvičny, tak mám před očima hvězdičky. Taková agonie. Je 6 hodin ráno a tělo už odmítá ležet na tvrdé zemi pod basketbalovým košem. Kosti jsou rozlámané, svaly pohmožděné a jakákoli naděje na zlepšení již dávno pryč. Pokaždé, když se pokusím otočit na druhý bok nebo si nějak jinak lehnout, tak je to ještě horší. Duši na klidu přidává ani fakt, že kolem mě v pokojné a zřejmě ničím nerušené atmosféře chrápe přes sto lidí. Po téměř dvou hodinách převalování a hledání nových pozic to vzdávám. Nemám žádnou šanci porazit tvrdé parkety. Vstávám na rozbolavělé nohy. Obouvám je levou botu, pravou… au … tak nic. Pravou radši opatrněji a jdu se projít do města.

Ranní vánek mě osvěžil a já se vydal na výpravu po Chotěboři. Bloumal jsem ulicemi a hledal něco zajímavého. Nohy mě donesly k památníku věnovaného husitům, kteří zde byli upáleni 3. února roku 1421 (myslím). Několik minut jsem pozoroval tento nudný a ničím nezajímavý kus kamene, až mi začala být zima a tak se šlo zpátky do tělocvičny. Po krátkém ohřátí vedly mé kroky na jednu z prezentací. Vzhledem k tomu, že nejsem žádný fanatik, či skalní fanoušek, tak volba padla na dokumentární film o super strunách. Přiš

el jsem na místo promítání, usadil se a zjistil, že dokument za 15 minut končí. Další část měla být něco podobného a fyzice, nicméně pořadatelé jaksi nehleděli na program a pustili tam něco o zrodu internetu. Sebral jsem se a odešel pryč.

Zbytek dne byl zabit nad hraním her na PS 3, X-Boxu a zkoušením deskových a společenských her, přičemž některé byly opravdu šílené. Večer se šlo na nějakou „prezentaci“ o HP. Nevím, jak to slečnu H napadlo, ale budiž. Přijdeme tam a u slotu sedí nějaká mladá holka (25-30 let). Usměje se na nás, a že máme jít dále. Posadíme se a čekáme, co se bude dít. Slečna vstala a začala něco drmolit. Z toho, co jsem pochytil, mi došlo, že asi budeme muset napsat prolog k osmé knize HP. Mělo to navazovat na epilog sedmého dílu a měli jsme hodinu na to, abychom to napsali na papír. Nečekaně se slečně H nechtělo nic vymýšlet, přestože to byl její nápad tam jít. Mě se zase nechtělo zdrhnout a vykašlat se na to. Tak jsme seděli u slotu. Já vymýšlel a diktoval a ona psala.

Už přesně nevím, co se dělo potom. Asi jsme šli na večeři, zahráli nějaké deskovky a tom se šli podívat na promítání Red Dwarf back to Earth. Následovalo promítání HP 3 a potom nějaké stolní hry až do čtvrt na dvě do rána. Přestože jsem byl unavený, tak se ani za boha nechtělo zalehnout do postele, respektive na podlahu.