Píše se rok 1938 a schyluje se k válce, která zasáhne soukromé drama mezi hlasatelem Emilem Vrbatou (Marek Daniel) a jeho manželkou, židovkou a vycházející hereckou hvězdou Hanou (Jana Plodková). Relativně normální (občas hádka, občas trochu žárlivosti) život tvrdě zasáhne cenzura, která se sem přivalila spolu s nacisty. Hanka, jakožto židovka dohrála. Celá její slibná kariéra je pryč, pouze kvůli původu a Emil, který je zaměstnán v rádiu, se podvoluje, částečně kvůli tomu, aby ochránil svou manželku a částečně kvůli nátlaku a stává se tak hlásnou troubou nacistické propagandy.
Postupem času se situace pro oba stává neudržitelná. Emil sice postupuje výš a výš v oblíbenosti, ale kolaborace si vybírá svou daň. Manželku sice dokáže ochránit, ale jeho láska k ní se vytrácí. Určitá ambivalentnost obou postav se poté stává základem pro větší vyhrocení děje. Emil, kdysi vzorný a milující manžel, nyní člověk s dveřmi tvářemi. Na jedné straně kolaborant, na druhé zase člověk zničený režimem, který se ujímá protekcionistické role. Hana, jejíž sláva pominula, se dostává mezi dva světy. V jednom je zalezlá doma „jako krysa“ (viz. Inglourious Basterds), bezmocná a paradoxně závislá na manželově kolaboraci. V druhém se naopak stává nezávislou a akční ženou, ženoucí se za adrenalinem skrz nelegální činnost a užívání drog.
Divákovi je již v půlce filmu jasné, jak to všechno dopadne. Sic jsem sám odpůrce v happy endů, tak zde bych udělal výjimku. Film, tak jak končí, totiž ničím nepřekvapí. Spíše by překvapil dobrým nebo otevřeným koncem.
Scénická hudba ve filmu je pěkná a uklidňující, nicméně bych byl radši, kdyby působila jako inverzí element a zvýrazňovala tak děsivost děje. Místy se totiž stávalo, že i když byl samotný příběh napnut až na samou hranici, za kterou by působil kýčovitě, tak přesto byla celková atmosféra pohodová a postavy začaly působit „pasivně“. Další neduh filmu je kouření. Když si vezmu, že Cameronovi dali jeho vlajkovou loď Avatara na černou listinu filmů, kde se kouří (jedna postava si tam dala pár cigaret), tak Protektora by v tom případě neměli vůbec dávat do kin, pro diváky mladíš 18 let. Tam se zkrátka kouří všude, kouří snad všichni a pořád. Občas jsem si v duchu kladl otázku, jak vůbec můžu přes tu haldu dýmu vidět hlavní postavy?
Co bych ovšem pochválil, tak je vizuální stránka a nějaké ty filmové efekty, respektive grafické intermezza, která se na rozdíl od většiny českých filmů nesnažila zakrýt dějovou kýčovitost, ale působila jako zajímavý spojovací článek příběhu. Scény a kostýmy vypadaly dobově, takže tady bych také viděl klad.
A závěrem? Protektor je možná lehce nadprůměrný film ve světovém měřítku, ale u nás v Česku na špici. Pravda, příběh může divákovi připadat jako „klišoidní“ slátanina z toho, co tu už bylo (včetně pořád omílaného tématu sexu a nevěry), ale na druhou stranu co více jsme mohli čekat?
Cejky - Matěj Mareček
Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm
Žádné komentáře:
Okomentovat