Dnes je můj sedmý a jubilejní den v Oxfordu. Naštěstí pouze šestý, co se týče snídaně složené z cereálií a mléka :-D. V zásadě se to má takto. První dva-tři dny takovouto snídani považujete za něco nového, potom to začnete nenávidět a nakonec si zkrátka zvyknete, jelikož vám ani nic jiného nezbyde. Normální chleba nebo rohlík v Anglii zkrátka není možné sehnat. Maximálně si ho můžete upéct sami.
Jinak počasí se opravdu podařilo. Již od rána je obloha celá modrá a je velmi teplo. Na to, co jsem tu zatím zažil, tak až velmi teplo. Ale i tak mi jedna kámoška ve škole říkala, že nějak onemocněla a co to tak pozoruji, nebyla sama. Mimochodem všimli jste si, že každý den píši o počasí? Není to tím, že bych byl nějaký veliký fanoušek meteorologie, ale zkrátka téma „počasí“ je typicky anglické a když jím začnu tvůj denní příběh, doufám, že už od počátku navodím tu správnou atmosféru :-D.
Zajímavostí dne se staly… Chvíle napětí… A je to tu. Vítězem jsou popelnice. Pokud totiž jdete obytnou čtvrtí v Oxfordu, tak snad u každého baráku jsou dvě plastové popelnice s nápisem „RECYCLE for Oxford“. Jedna zelená a druhá fialová/modrá (nejsem si jistý, která z těchto dvou barev přesně, jelikož jsem v tomto ohledu tak na půl barvoslepý :-D). Zkrátka tady se třídí jako o závod. I normálně v city center máte dva druhy popelnic, z nichž jedna je vždy na tříděný odpad. Celkově je Oxford velice zaměřený na ekologii a čistotu. Jen si to vezměte. Hybridní autobusy, třídění odpadu a chodník umývají zřejmě každý den (ano dnes jej umývali zase. Dělají to vždy mezi sedmou a osmou hodinou ráno).
Mimo třídění odpadu je také dobré si tu dát pozor na fronty. Ty se zde totiž tvoří poněkud jinak. Například v obchodech se lidé nemačkají u pokladen, ale vždy udržují určitou mezeru. Zřejmě nějakou diskrétní zónu. Ovšem někteří zákazníci jsou doopravdy volové. Představte si následující situaci. Uvolní se dvě pokladny naráz, člověk před vámi jde k jedné a vy k druhé. Pozdravíte se s obsluhou, ta si vezme vaše zboží, začne jen zadávat do počítače a najednou se tam přihrne ten zákazník, který šel původně na opačnou stranu a začne vás vyhazovat. Vy nic nechápete, obsluha nic nechápe a nakonec strávíte s paní prodavačkou tři minuty tím, že se mu snažíte vysvětlit, že to je debil na N-tou a že se už mezi tím uvolnily další tři pokladny a prodavačka mi nemůže stornovat zboží, které zadala do počítače.
Další specifický typ fronty je na autobusy. Jelikož v Oxfordu musíte řidiči ukázat svoji jízdenku před vstupem do vozidla veřejné dopravy, jsou v autobusu jen jedny dveře. Proto se stojí fronty řadového typu po jednom člověku a ne chumly jako u nás. Člověk, který si tohoto není vědom a jde přímo ke dveřím do autobusu (jelikož tam je relativně volno a stojí tam jen jeden člověk) tak předběhne celou frontu, což z hlediska slušného chování v Anglii není zrovna košer. Navíc v city center se přepravuje poměrně značná masa lidí, takže když je autobus plný nebo mu vyprší čas a nabírá zpoždění, tak řidič zavře dveře a jede. Pokud se vám toto stane, tak zachovejte klidnou hlavu, jelikož za minutu přijede další autobus. Hlavně nezačněte vyšilovat a nadávat (jak mají ve zvyku zdejší ženy).
To, co je ale ještě důležitější než fronty, je způsob zastavení autobusu. Pokud stojíte na zastávce a na přijíždějící autobus nezamáváte, tak vám zkrátka nezastaví a jede si dále. Nevím proč přesně to tak je, ale důvod je asi ten, že na zastávkách občas postávají i lidé, kteří nechtějí nikam jet a tak autobus preventivně nezastavuje. A úplně to stejné je s vystupování. Autobusy zkrátka nezastavují automaticky všude (je to stejná jako když vám tady na přechodu automaticky neblikne zelená). Aby vám autobus zastavil, tak musíte zmáčknout červené tlačítko „STOP“ (je to tam napsané i brejlovým písmem). Pokud tak neučiníte a na zastávce nikdo nezamává, tak autobus danou zastávku ignoruje.
Co se týče dnešní školy, tak to byla do nebe sahající nuda. Téma? Zahrada. Počet nově naučených slovíček = 0. Naučená gramatika? Žádná. Získané informace o jiných národnostech? Hromada.
Takže začnu s chlapíkem z Brazílie. Vypadá asi tak na 28 let, přijel tu se svou ženou (s ní se dá také pěkně pokecat a to i přesto, že má v puse rovnátka :-D) a je ze Sao Paula. Co mě ovšem dorazilo, tak je to, že má 15 letého syna. Kdo ví, jak se mu toto přihodilo :-D. Jinak to je velice pohodový chlápek, který mi například vyprávěl o tom, že v jeho městě nejsou žádné zahrady, pouze stavby. A volit tam můžete od 16 let. Co ho ovšem velice štvalo, tak je zákon, dle kterého smíte řídit auto až od nějakých 18 let, nebo tak nějak.
O Korejkách se dá říci asi jenom toto: „jsou to škodolibé svině“. Ne, jako nejsou svině, ale rozhodně jsou nadmíru škodolibé. Dozvěděly se totiž, že lektorka, která je měla původně, se vrátila z dovolené a uspořádaly si ve třídě takovou menší oslavu. To by ani tak nevadilo, ale vše se odehrávalo za přítomnosti suplující lektorky a ještě navíc jí dávaly najevo, jak moc jsou rády, že ji už nebudou mít. Ano také jsem rád, ale že bych dělal něco takového :-/? Prostě bylo to divné… tedy spíše nechutné.
Z College jsem jel do city center s „Min“ (další šikmoočka). Kecali jsme o spoustě různých věcí, ale zaujalo mě to, že považuje za neslušné, když se jí někdo ptá na věk (ne že by jí konkrétně tento dotaz urazil, ale prý se v Anglii nedělá. Možná to není slušné ani v ČR, ale toto mě zase nějak nezajímá :-D… jo a mimochodem jí je 27 (asi)). Co se týče KLDR, tak se prý nikdy nesetkala s nikým, kdo by z této země pocházel. Ovšem také považují Kim Čong-ila za retardovaného senilního dědka a válku považují za docela pravděpodobnou.
Na oběd jsem si zašel zase do Tesca na sendvič. Ovšem dnes jsem rozhodl koupit celý „balíček“. Jde v zásadě o to, že Angličané mají na oběd něco jako svačiny. Zkrátka většina z nich se stravuje ve fast foodech nebo si kupuje takový souhrn nezdravého jídla v obchodě. Jedná se o sendvič, brambůrky a něco na pití (většinou Coca-Cola). Tomu celému se říká „Meat Deal“ a celková cena je nižší než suma ceny všech položek. Většinou celý tento komplet seženete do 3 liber (asi 83 Kč). Pro člověka z jiných zemí je ovšem problém v tom, že většinou nechce Coca-Colu a brambůrky, ale nějaký lehký sendvič. V tom případě máte smůlu a celý sendvič váš v porovnání s ČR vyjde poměrně draho. Takové ty, kde je dostatek zeleniny stojí kolem 2 liber a výše, takže nějakých 60 Kč. Chcete-li klasický velký oběd, na který jste zvyklý, tak ten neseženete a v restauraci se nedoplatíte. A takové ty „nůůůdle“-ala Vietnamci tu také nemají.
Dnešní návštěva muzea se nějak nepovedla, jelikož Museum of Oxford bylo zavřeno. Nicméně prošel jsem si znovu město a další zapadlé uličky a vyfotil prakticky, to co jsem už jednou fotil, ale dnes bylo opravdu pěkné počasí, takže to vypadá lépe.
Mimochodem co se týče včerejší večeře, tak pan šéfkuchař připravil „čočku s párkem“, která ovšem neměla s klasickou českou čočkou s párem nic společného. Zaprvé čočka byla malá a nebyla vůbec rozvařená (myslím, že říkal, že ji vařil tak, ji dal první do vody bez soli a kdesi cosi… prostě kuchař). Za druhé párek byla spíše obdoba bílé italské klobásy s velice zvláštní aromatickou a přitom jemnou příchutí. Říkal něco, že tam dal koření, které se dává do pendreků. Prostě velice zajímavé a chutné jídlo.
A to je zřejmě z dneška vše. Zítra plánuji jet do Birminghamu, tak kdo ví jak to dopadne a jestli vůbec stihnu bus.
Odkaz na album zde:
https://picasaweb.google.com/107345112045314301466/Oxford2Zari2011CityCenter
Žádné komentáře:
Okomentovat