Samotný autobus do Birminghamu byl poměrně luxusní (prostorný, pohodlné sedačky, tichý atd.). Bohužel stál nějakých 13 liber (350 Kč), což je přibližně 3x dražší než u nás (přepočítáme-li poměr ceny a vzdálenosti). Je ovšem třeba si uvědomit, že oproti vlakům to je velice levný způsob, jak se dopravit z místa na místo. Vlak Birmingham-Oxford stojí kolem 30 liber a to je teprve pálka. Srovnám-li to, že je to vzdálenost ještě o něco menší než z Rožnova do Brna (platím 96Kč se slevou), tak dát za to více jak 800Kč je celkem masakr. Ovšem jinak to tady nejde, pokud vám nejede autobus.
Co se týče samotného Birminghamu… Je to díra. A to jako doopravdy. Představte si Ostravu, zvětšete ji tak, aby měla pár milionů obyvatel i s aglomeracemi a dostanete Birmingham. V zásadě tam není moc co k vidění. Je tam jen nějaká zakulacená Kaplickho budova a radnice, která se tváří jako památka. Jinak to je industriální město s hromadou obchodů, barů, klubů, hospod a pár kiny. Na druhou stranu je nutno říci, že s cenami to není tak strašné jako tady v Oxfordu. Čerstvou bagetu v Oxfordu seženete za 3 libry. V Birminghamu ji mají za 99 pencí. Stejně tak ostatní jídla a oblečení. Lístek do kina je stejně drahý jako u nás (150 za film a 2xx za 3D podívanou).
Co se týče zboží v obchodech (s Kobem jsem prošel dvě Teska), tak ceny potravin jsou přibližně srovnatelné. Samozřejmě, že cigarety pořídíte asi tak 2x-3x dráže a alkohol je také o něco dražší, ovšem základní potraviny jsou mnohdy i levnější než u nás. Předem počítejte s tím, že tu na normální tmavý chleba, ani rohlíky (ČR styl) nenarazíte. Mají tady sice něco podobného, jako jsou rohlíky (podobné je zde velice relativní slovo), ale ty si nemůžete nabrat jako u nás. Všechno máte zabalené (zřejmě kvůli hygieně) a pokud jste sám a chcete menší množství, tak máte smůlu.
Díky tomu, že Anglie je velice multikulturální a Birmingham především (bílí a navíc původní Britové tu jsou minoritou), tak v obchodech seženete „kuchyni“ a potraviny z celého světa. Takový výběr u nás zkrátka normálně není. Nevím, čím to může být. Asi si řetězce spočítaly, že to nemá smysl u nás ani prodávat, jelikož český zákazník je natolik konzervativní, že by to ani nekupoval. A to se dokonce některé věci, co jsem tam viděl, vyrábí přímo v České republice a přitom je v našich obchodech ani nezhlédnete. O věcech pro místní početnou komunitu lidí z Jamajky a Polska ani nemluvě (Kobe mi dokonce říkal, že tam mají obchody přímo pro Poláky, aneb „Mí gůůt worket“ vtípek :-D).
Dost už ale o jídle. Přejděme k tématu, které většinou moc k jídlu není (myslím tím lidi :-D). Jak jsem se již mínil, bílí lidé v Birminghamu jsou minorita a část přistěhovalců se chová asi jako naši nepřizpůsobiví občané. Občas šlo ještě vidět rozbité, či zabedněné výlohy po nedávných výtržnostech v centru města. S mírou kriminality to tu tedy není, kdo ví jak slavné, s jejím otíráním to je ovšem o něco lepší. Pokud vás večer okradou 4 černoši, tak jsou všude kamery a policie je schopna dané paka do týdne najít a zatknout. Potom vám pošlou email, kde vás pozvou k identifikaci osob s tím, že jim máte ozvat „as soon as posible“… Takže když se rozhodnete nespěchat, tak dotyční stráví ve vězení o něco déle :-D. Také vám dojde dopis od místní organizace, která pomáhá lidem zasaženým kriminalitou. V zásadě je to ale spíše takový vtípek, jelikož co jsem si četl dopis, který došel Kobemu, tak vám prakticky nabízí jenom možnost si o tom s nimi zdarma pokecat :-D.
Jinak potkal jsem tu nějako Litevce (možná to byli Lotyši, teď si nejsem zcela jistý), kteří bylo Kobeho kámoši a zašli jsme na pivo. Tady se sluší dodat, že anglické pivo zvané „ale“ chutná jako dřevo, čepuje se z ruční pípy a je to neuvěřitelná sračka :-D. Prostě vyhodíte 3 libry za tekutinu, po které budete křivit rypák ještě hodně dlouho. Také jsem si dal dvojitý spálený hamburger s „chips“ (tlusté anglické hranolky). Jeden Kobeho kámoš nás varoval, že to sračka (doslovná citace, jelikož podle něho byla většina lidí, věcí atd. „shit“). Stejně jsme to chtěli zkusit, jelikož k tomu bylo pivo zdarma a stálo to „jen“ 5 liber + vrstva zuhelnatělého „masa“ další libru. Jako ten maňas měl pravdu v tom, jak to chutná, ale to nebyla pinta. Pointa byla vyzkoušet „to“ (to čemu říkali hamburger :-D).
Také jsem se dozvěděl, že to jsou „rasisti“. Zde je záhodno dát vše do uvozovek, jelikož část z toho, co mi řekli, byl alkohol, část vtípky a část vlastní zkušenost. „I have became racist after two months here!“. Potom tam začali vyřvávat „Mí gůůt wórker“ a tak podobně (zkrátka jedna parodie na Poláky za druhou). Vtípky typu „Víš, proč jsou v Birminghamu tak rychlí černoši? ...... Protože ty pomalé už chytli.“ zde byly zcela normální :-D.
Do Oxfordu jsem jel „Megabusem“. Nic jiného v osm hodin večer nejelo a nic debilnějšího jsem si ani nemohl vybrat. Ten bus totiž ani nejel do Oxfordu. Pouze zastal u Oxfordu u dálnice. Říkal jsem si: „To si dělá prdel ne?“. Na lístku je napsané Oxford, tak jedem do Oxfordu… v takové díře nebudu vystupovat, než bych se dostal zpátky do Cowley, tak to snad takových 20 kiláků. Tak jsem seděl dále v myslíce si, že pojedeme do city center, tedy do opravdického Oxfordu. Bus se rozjel, naskočil zpátky na dálnici a už nezastavil. Myslel jsem, že mě jebne. První další zastávka byla Winchester :-D. Takže noční cesta přes půlku Anglie až na jih k moři. Jooo u moře jsem už dlouho nebyl, tak proč se tam nepodívat. Navíc zadarmo :-D.
Vystoupil jsem tedy ve Winchesteru kousek od dálnice. Prostě totální prdel světa, jedenáct hodin večer a nikde nikdo. Dobré na tom bylo to, že jsem měl vybitý mobil a na sobě jen tenkou mikinu :-D. Ale ne v zásadě, když má člověk dobrý orientační smysl, tak se jen tak neztratí (občas). Nějak jsem se dostal do centra města, kde mi málem vypadly oči z důlku. Všude se pařilo. Dědci pařili v hospodě, studenti měli party v něčem, co bych nazval „kostel“ atd. Myslím, že lepší místo, kde prožít noc jsem si ani vybrat nemohl.
V zásadě tu byly tři typy pařeb, na které se dalo jít. Normální, kde člověk mohl jít v riflích a mikině (můj případ), dále typ, kde jste museli mít o něco lepší oblečení. Něco jako společenské boty a košili (přesně jak mi pár hodin předtím říkal Kobe) a nakonec byli ještě akce, kde vás bez obleku nepustili. Něco jako našel plesy, ale ne tak nudné a pořádnou hudbou a chlastem. U kolem půlnoci tam byla většina holek „na mol“ a snažila se šmatlat na botách s podpatky. Co bylo extrémně zajímavé, tak jsem tam neviděl moc škaredých holek (oproti tomu, co tu vídám normálně, to byl silný nadprůměr).
Poté jsem se vydal najít vlakové nádraží (je to asi tak 0.5 míle od centra, takže kousek). Tady vám dám radu do života. Neptejte se nalité holky, kde je nějaký geografický bod. Pošle vás na opačnou stranu. Kdybych si potom nevšiml cedule s nápisem „railway station“, tak jde někam… kdo ví kam :-D. Na nádraží toho moc k vidění nebylo (když nepočítám bezdomovce, který po mě chtěl peníze). Vše bylo zavřené a nedalo se zjistit, kdy jede nějaký vlak do Oxfordu. Uprostřed noci jich asi také moc nepojede.
Tak jsem šel za nápisem „coach station“, přesvědčen, že alespoň tam něco najdu. Nenašel, jelikož nebylo co. Ta cedule ukazovala úplně nějak divně (asi ji někdo pootočil). Tak jsem se zeptal jedné paní, která šla naproti mě, kde bych tady něco podobného našel (nasměrovala mě zpátky do té díry, kam jsem dojel původně). Kousek jsem šel tedy s ní a nějak jsme se zakecali, a když se dozvěděla, že se „snažím“ dostat do Oxfordu, tak řekla, že to je bez šance a že „maybe tomorrow“. Co mi tedy zbývalo… Centrum je plné studentů, kteří budou pařit asi až do rána, peněženku mám plnou peněz, jde se tam (tady to nechám bez komentáře). No nakonec jsem se tam nedostal, jelikož k mému překvapení mi ta paní řekla, že bydlí v baráku hned vedle nás (asi 150 metrů od nádraží) a že můžu jít k ní a počkat tam do rána. Upřímně… Řekněte sami. Kdo by odmítl strávit večer u úplně cizích lidí a konečně si popovídat s někým, kdo je doopravdy z Anglie a není přistěhovalec nebo student z nějaké jiné země.
Spal jsem v obyváku na sedačce a probudil se kolem sedmé hodiny. Potom za mnou přišla kočka a chtěla se mazlit, tak jsem si s ní hrál do devíti hodin, kdy paní domácí (Sue) vstala, udělala mi anglický čaj s mlékem (nic moc, ten přeci dělám i doma), ale co bylo opravdu boží, tak také pravou anglickou snídani. Tedy něco, o čem se člověk učí ve škole, slýchá o tom, ale když přijede do Anglie za francouzskou rodinou, tak o tom ani náznakem nezavadí a každý den ráno do sebe cpe cereálie s mlékem. Prostě opečené tousty s máslem, vajíčko, fazole a slanina… Ano je to nezdravé, ale to byl ten „šitózní“ hamburger v Birminghamu také a chtěl jsem to vyzkoušet. Během snídaně se k nám přidal i její syn a povídali jsme si o všem možném. Sue pracuje jako… nevím, jak se to jmenuje, ale pracuje s malými dětmi a její synek je o rok mladší než já a právě jde studovat na univerzitu angličtinu a filmařinu.
Také mi potvrdili moji „teorii referenčních domů“. Jde o to, že skoro všechny domy, kde jsem v Anglii zatím byl, tak vypadaly vevnitř úplně stejně. Vchod, vpravo obývací pokoj, po levé straně úzké schody nahoru, dále v podlaží kuchyně atd. Bylo mi řečeno, že tyto domy byly postaveny ve Viktoriánském období a opravdu jsou všechny velice podobné. Má to prý ale jednu velikou výhodu. Když se stěhujete, tak nemusíte znovu vymýšlet, jak rozestavíte nábytek, kam dáte knížky a tak dále. Vše je totiž pořád stejné. Holt Angličané jsou v tomto ohledu velice konzervativní národ.
Zbytek myslím můžu přeskočit (mimochodem historie Winchesteru je také velice zajímavá, bývalo to v minulosti hlavní město). O půl jedenácté mě Sue doprovodila na vlak a pomohla mi koupit jízdenku (jo 23 liber vyletělo komínem :-D). Co se týče samotných vlaků, tak ty jsou opravdu boží. Jsou rychlé, tiché, moderní a pohodlné. Jen smůla, že tak drahé. Vše je samozřejmě nízkopodlažní a vedle sedaček máte i zásuvky pro notebooky a mobily. Vlaky jsou poměrně rychlé, a když jedete, tak to ani necítíte a to teď píši vážně. Pokud byste tam položili sklenici plnou vody na zem, tak pochybuji, že by se rozlila. Nedokážu to ani porovnat s vlaky u nás, jelikož nemám jak. U nás to je prostě tankodrom. Tady to je asi jako když si sednete doma do křesla.
Do Oxfordu jsem dojel pěkně za čas (12:45, ne jak cestování s nějakým pošahaným „megabusem“), koupil si další týdenní jízdenku na MHD a vyrazil si odpočinout domů. Tady se v zásadě nic zajímavého nestalo. Pouze jsem stihl až závěrečnou část Otázek Václava Moravce.
Jinak takovéto výlety, jako jsem měl já, moc nedoporučuji. Je to zábava a jedinečná zkušenost, ovšem musíte si dát pozor, do jakého města to „zalomíte“ a kterou čtvrtí procházíte. Může se tu totiž stát, že nakonec strávíte večer na policejní stanici a budete popisovat lidi, kteří vás okradli (nedělejte si iluze, i zde se loupí ve stylu „cikánské férovky“).
Odkaz na fotky je zde:
https://picasaweb.google.com/107345112045314301466/Oxford3A4Zari2011CestujemeNacerno
Žádné komentáře:
Okomentovat